Když jsem v šetnácti svázala svůj první deník, velmi brzy následoval druhý a pak už jsem nedokázala přestat.

Od deníků jsem se přes diáře  dostala k albům. A ty jsou moje srdcová záležitost. Protože v dnešní digitální době je vyvolávání fotek klasickou chemickou cestou snad ještě důležitější než kdy dříve. A prohlížení fotografií na papíře uložených v albu neztratilo své kouzlo ani za téměř dvě století.

Fotoalbum totiž není jen kniha na fotografie. Je to životopis v obrázcích. Jak v ní listujete, vidíte, jak jste se vy i vaši blízcí proměňovali, dospívali a pomalu krásněli s přicházejícími léty. 

Listujete v něm a obrázky promlouvají hlasem vašich předků i vaším. Album, kniha zachycující životní události, vzpomínky, které nebýt fotografií, by upadly nenávratně do stínu zapomnění.

Alba nás provázejí a připomínají krásné životní okamžiky a zachovávají je pro naše potomky. V albu jsou naše vzpomínky začarované do obrázků. Jsou to svědci našich životů.